Ubytování: penzion Privát Horky v Karolintálu a chatka v Kováčové Doprava a strava: auta a vlastní strava Účastníci: Petr, Franta, Radek, Ivan, Boris, Ruda, Karel ml., Karel st. a Mirek 1.den pondělí 2.6. Karolintál - Uhrovec - Jankov vršok - Uhrovský hrad - Karolintál Počátkem června jsme tentokrát vyrazili do okolí Povážského Inovce. Celou akci připravil Boris, neboť jakožto zdejší rodák okolí Inovce dobře zná. Z Třebíče jsme vyrazili kolem deváté a v poledne už jsme obědvali v motorestu ESO v Bánovcích nad Bebravou. Ubytovali jsme se v novém penzionu Privát Horky v Uhrovském Podhradí, části Karolintál. Penzion patřil k tomu nejlepšímu, co jsme na našich cestách poznali. Poměr ceny a poskytovaného komfortu byl skutečně vyjímečný a toto ubytování u pana Oriešky lze jenom doporučit.
Odpoledne jsme kolem třetí vyrazili přes obec Žitná Radiša do Uhrovce, rodiště významných slovenských osobností Ludovíta Štúra a Alexandra Dubčeka. Cestou SNP jsme vystoupali na Jankov Vršok. Po občerstvení v Hotelu Partizán naše cesta vedla už po hřebenu polní cestou směrem ke zřícenině hradu Uhrovec. Projížďka lesem po vrstevnici byla příjemná, jen závěrečný sešup k hradu byl nejetelný. Takže tlačení a místy i kola na záda, což někteří nelibě nesli, že musí pěšky. Připomínky k navržené trase Boris marně odrážel, nic nepomohly ani krásné výhledy na okolní zalesněné kopečky.
Po prohlídce rozsáhlé zříceniny hradu jsme pokračovali sjezdem dolů k penzionu. Krátce jsme se stavili v místní krčmě na pivko a večer dokončili příjemným posezením pod terasou penzionu. Pan domácí se ukázal i jako skvělý hostitel neb zabezpečil bečku Zlatého bažanta, s kterou jsme se pak statečně vyrovnali. Boris volbou tohoto kvalitního ubytování umazal i mínusové body za trasu, které mu Petr přidělil za to, že musel chvíli nést své kolo. Dokonce i jeho SMS zpráva domů se neobešla bez této stížnosti na volbu trasy... 2.den úterý 3.6. Karolintál - Bánovce nad Bebravou - Biskupce - Otrhánky - Haláčovce - Pochabany - Zlatníky - Cimenná - Držkovce - Čuklasovce - Trenčianské Jastrabie - Inovec - Trenčianské Jastrabie - Svinná - Horňany - Dežerice - Podlužany - Bánovce - Uhrovec - Karolintál
Druhý den byl naším hlavním cílem Inovec, nejvyšší kopec celého Povážského Inovce (1042 m). Volbu trasy tentokrát snad pod dojmem prvního dne Boris zvolil z velké většiny pouze po asfaltu. Po trase Žitná Radiša, Bánovce nad Bebravou, Biskupce, Otrhánky, Haláčovce, Pochabany, Zlatníky, Cimenná, Držkovce a Čuklasovce jsme dojeli do Trenčianského Jastrabia. Zde jsme v místní Topvar hospodě ochutnali topolčianské pivo, doplnili butilky kofolou a vydali jsme se za úmorného vedra na zdolání Inovce. Po vrcholovém fotu a obědě v chatě Pod Inovcem následoval sjezd do zpět do Trenčianského Jastrabia. Dále vedla trasa přes obec Svinná,Horňany,Dežerice,Podlužany a předměstím Bánovců do Uhrovce zpět do penzionu. Večerní rozbor se nesl vesměs v pochvalném duchu na organizátora této trasy a nespokojenost s volbou předešlé trasy byla zapomenuta.
3.den středa - 4.6. Karolintál - Omastinná - sedlo Rázdelie - Nitranské Rudno - Valašská Belá - sedlo Homolka - Dolní Poruba - Omšenie - Trenčianské Teplice - sedlo Machnáč - Horní Motěšice - Krásná Ves - Podlužany - Dubnička - Žitná Radiš - Karolintál
Poslední den našeho pobytu v Karolintálu jsme vyrazili do obce Omastiná a dále po žluté na sedlo Rázdelie. Závěrečný stoupák na sedlo Rázdelie nešel zdolat skoro ani pěšky, natožpak s kolem na zádech. A tak se opakovaly připomínky k volbě trasy z prvního dne. Po sjezdu do Nitrianského Rudna jsme dali krátkou zastávku v místní krčmě. Pokračování etapy vedlo už po asfaltu proti proudu říčky Nitrica směrem na Valašká Belá. Projeli jsme několika vesnicemi, jejichž název vskutku jasně vypovídal, jak se jmenují místní - Stratenovci, Stanovci, Čugovci a podobná výstižná jména osad. Po výjezdu na Homolku, jsme se těšili na orosené pivko, ale ouha. V místním penzionu vaří a nalévají pouze pro ubytované. A tak se Ivan zchladil aspoň ve zdejší fontáně. Ze sedla Homolka jsme pokračovali po zpevněné polní cestě do Omšenie a pak už po asfaltu do Trenčianských Teplíc. Po obědě a prohlídce lázeňské kolonády jsme vystoupali do sedla Machnáč a pak zase dolů do Horních Motěšíc. Závěr vedl opět do kopce do Krásné Vsi a odtud dolů do Podlužan a mírně zvlněnou silničko přes Prusy do Dubničky. Z Dubničky přejezd přes les do Žitné Radiše a do penzionu. Na závěrečný rozlučkový večer s majitelem penzionu dorazil autem i Mirek. Na zbývající tři dny jsme se totiž přesunuli do Kováčové ke Zvolenu, v jehož okolí Radek naplánoval další etapy cyklovýletu.
4.den čtvrtek - 5.6. Kováčová - Lieskovec - Zolná - Čerín - Dolná Mičinná - Banská Bystrica - Sliač - Kováčová
Ráno jsme po naložení kol vyrazili auty do Uhrovce, kde jsme si prohlédli muzeum Ludovíta Štúra a Alexandera Dubčeka. Poté jsme se přesunuli do Kováčové, kde Radek zabezpečil ubytování v chatě známého. Po ubytování následovala lehká projížďka přes Zvolen, Lieskovec, Zolná, Čerín, Dolná a Horná Mičinná až do Bánské Bystrice. Po prohlídce centra, občerstvení v letní zahrádce na náměstí, jsme se vydali po silnici zpět do Kováčové. Cestou jsme projížděli kolem letiště Sliač, čehož jsme si s Petrem díky soustředění se na šlapání v závěsu ani nevšimli. Taky jsme to pak večer od Borise schytali, že nesledujeme zajímavosti kolem sebe a jen se honíme za rychlostními průměry...
5.den pátek - 6.6. Banská Štiavnica - Štiavnické Bane - Počůvadlianské jezero - Sitno - Rovné - Svatý Anton - Banská Štiavnica
Předposlední den našeho slovenského cykloputování jsme se nejdříve přesunuli auty do Banské Štiavnice. Odtud jsme už na kolech vyrazili směrem na Štiavnické Baně, kde měla proběhnout prohlídka středověkých štol. Ta se ale z časových důvodů neuskutečnila a rovnou jsme se vydali k Počúvadlianskému jezeru. Tady jsme po krátkém občerstvení v bufetu u jezera naplánovali trasu výjezdu na Sitno, nejvyšší bod Štiavnických vrchů. Ne všem se do tohoto strmého kopce chtělo. Zafungovala ale Rudova motivace, že si nahoře se všemi připije borovičkou, kterou nepil již mnoho let. A tak jsme se nakonec všichni po turistické značce na vrchol slovenského posvátného kopce vyškrábali. Nahoře ale borovičku neměli,a tak jsme ji nahradili slivovicí, kterou nám nabídla obsluha malého bufetu na vrcholu kopce. Sjezd z kopce vedl po asfaltu do obce Rovné a pak do Svatého Antonu, kde jsme si prohlédli myslivecký zámek. Odtud už jen zpět k autům do Banské Štiavnice, naložení kol a cesta do Kováčové. Večer nás Boris pobavil svým pěveckým vystoupením s jeho oblíbeným hitem "Očová zhorela, len krčma zostal..." a kouzelnickým vystoupením, ve kterém zapálil několik prázdných lahví od slivovice.
6.den sobota 7.6. Kováčová - Sliač - Velká Lúka - Lukavica - Dolná Mičinná - Čerín - Čačín - Hrochoť - Očová - Zolná - Lieskovec - Zvolen - Kováčová
Poslední den byla naším hlavním cílem krčma v Očové, kterou nám tak barvitě Boris ve své písni vylíčil. Všichni jsme se velmi těšili. Trasa vedla zprvu po asfaltu přes Sliač, Velká Lúka, Čerín až do Hrochotě. Odtud jsme po lesní stezce sjeli do Očové. Vyhlášena zdejší krčma však byla zavřená, což v nás vyvolalo velké zklamání a pochybnosti o pravdivosti slov v lidové písni. A tak jsme museli hned pokračovat přes Zolnou, Lieskovec a Zvolen do Kováčové. Na závěr tohoto dne jsme dali koupání ve zdejších termálních lázních a tím jsme zakončili putování po Inovci a okolí Štiavnických vrchů. V neděli jsme pak už jen absolvovali cestu domů |
